Absinth

Esence života, zelená múza, zelená víla, šílenství v láhvi – všechny tyto názvy mají jediného jmenovatele, absinth. Vyrábí se z anýzu, pelyňku a fenyklu, které se nazývají Svatou trojicí. Někdy se k ochucení používají i jiné bylinky jako badyán, yzop lékařský nebo meduňka. Charakteristická barva absinthu je zelená, může být ale i modrý, červený nebo bezbarvý.

 Jen málokterý alkoholický nápoj je opředen tolika mýtickými a tajemnými účinky jako absinth. Byl vyhledáván především bohémskými umělci v Paříži koncem 19. století. Bohužel díky němu čas od času překročili hranici normálnosti a přešli do stádia šílenství. Těmi, kdo ho využívali jako zdroj inspirací, byl např. Oscar Wilde, Vincent Van Gogh či Edgar Allen Poe ...

 Oscar Wilde:uvedl “Po první sklence vidíte věci tak, jak je chcete vidět. Po druhé je vidíte takové, jaké nejsou. Nakonec je spatříte takové, jaké skutečně jsou, a to je ta nejpříšernější věc na světě!"

 Základní rozdělení absintu je na dva druhy, francouzský (někdy označován jako pravý) a východoevropský (označován jako český nebo bohémský). Rozdíl není v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Tzv. pravý se vyrábí máčením bylin v alkoholu a následnou destilací a barvením, český vynechává některé byliny, nedestiluje se, ale jen filtruje a proto bývá i více hořký. Proto někteří tento druhý způsob neakceptují a tvrdí, že se o absinth nejedná.

 Absinth byl v minulosti zakázán v mnoha zemích přesto, že se nikdy neprokázalo, že by byl škodlivější než jiné vysokoprocentní alkoholy. A jeho psychotropní účinky jsou i dnes přeceňovány. V 90. letech 20. století EU znovu oprávnila jeho výrobu, ovšem s regulací thujonu (neurotoxický jed obsažen v pelyňku). Tím se začalo přibližně od roku 2008 vyrábět asi 200 druhů absintu v různých zemích Evropy – Švýcarsko, Francie, Německo, Španělsko, Česká republika.

 Pelyněk pravý je základní bylinou absinthu, jeho působení znecitlivuje ústa na dominantní sladkou chuť anýzu. Tato bylina dodává absinthu úžasně hořké podtóny chuti a konzumentovi údajnou jasnozřivost. Oboje bylo příčinou obliby a následného zákazu. Mělo se za to, že pijákovi udržuje thujon čistou a jasnou hlavu, přesto, že je příjemně otupen působením alkoholu.

Nejnovější studie však zjistila, že spor vedený o tom, která složka absintu způsobuje změny nálad a vedlejší toxické účinky, když je konzumován ve větší míře, není vůbec na místě. Viník je totiž jasný a celkem přirozený – vysoký obsah alkoholu! Absint totiž obsahuje standardně 70%. Nikdo moc neví o složení originálního absintu vyráběném ve Francii před rokem 1915, tedy před tím, než byl zakázán. Bylo sice analyzováno 13 vzorků ze zapečetěných lahví a sledoval se především obsah thujonu, ale podle výsledků je absint stále více alkoholem než drogou. Jde tedy prý jen o hluboce zakořeněnou pověst.